HAFAN 2006

Chci se s Vámi podělit o své dojmy ze závodu tažných psů v Telči, kterého jsem se zúčastnil se svým „miláčkem" Donem. Je to kříženec hanoverského barváře a irského setra. Jeli jsme v barvách HASu Jihlava (jak je patrno ze snímků) a myslím, že jsme ostudu neudělali.

Původně jsem se chtěl „projet" v kategorii příchozích, ale touha po opravdovém závodě a srovnání se psy specialisty převládla. Tak jsme se jako úplní nováčci (byl to náš první závod) postavili v sobotu v kategorii BKJM ( bikejering = kolo s jedním psem- muži) na start první etapy ze Lhotky na Javořici cca 6 km.

Kdo to tam zná ví......lesníma cestama tvrdá makačka na vrchol ve výšce 836 m nadmořské výšky. Startovalo se v minutových intervalech a musím říci, že to byla pořádná dřina a těžce jsme oba (já i pes) prožívali naší generálku. Ale do cíle etapy jsme dorazili, což bylo mým krédem všechny tři etapy. Trochu na naší obhajobu předposledního místa : byl jsem suverénně nejstarší, zřejmě i nejtěžší, bez speciální výstroje a tak jsme to měli s Donem nejsložitější.

Naložení kola na auto a přesun domů byla pohoda. Doma jsem musel trochu poopravit poničenou „výstroj" (přetrhla se mi stará koňská oprať, na které mě Don tahá), něco málo odpočinku a už jsme zase ujížděli do Telče. Ve 20.00 hod. byl start druhé etapy, která vedla z náměstí na pěšinky v zámeckém parku (pěkně to na tom písku klouzalo), Belpskou lávkou přes Ulický rybník do uliček ve městě a na náměstí, kde byl i cíl. Startovalo se v minutových intervalech, vyráželi jsme jako třetí a musím říci, že se nám etapa moc povedla. Oba naše soupeře jsme na trati předjeli a páté místo pro nás bylo překvapivým, ale fajn zjištěním, že něco umíme. Zbalení a návrat domů.....postarat se o unaveného psa (za 12 hod další etapa), trochu červeného s doprovodným týmem (moje žena Dáša) a .......trochu bezesná noc....v hlavě se to pořád přehrává......jak zvládnem poslední etapu.... je hromadný start.... to neznáme.....bác a je ráno.

Na start poslední etapy, která se jede v Telči – Lipkách (cca 4 km), však dorážíme oba zase odhodláni pro HAS zabojovat. Hromadný start je pěkná divočina, po třech vedle sebe na úzké cestě, všude samý popruhy od postrojů......no ale vyrazili jsme dobře. Don si nechtěl nechat nikoho před sebou utéct a bylo cítit jak chce. Bohužel při předjíždění jednoho „borce" to ten jeho pes asi psychicky neunesl a zamotal se do mého „speciálního tažného zařízení" tak, že tím vlastně omotal mě. No ustáli jsme to, ale špička byla pryč. Tak jsme se alespoň zaměřili na toho co nás „ohrozil a omezil". Pár set metrů před cílem jsme ho předjeli, když on neunesl náš „drtivý tlak" , neuhlídal si terén a měl pád. Šesté místo v konkurenci profíků jsem teda nepočítal, ale v duchu si tak nějak přál.

No a pak už jenom vykoupání psa u zámku, předání cen, rozloučení se s ostatními a spokojená cesta domů...............

Jen pro kritiky : kdo nikdy nejel se psem ani metr, tak ať to někdy zkusí a pak mi řekne.

Všechny zdraví Tráva a Don

Návrat zpět