Popis trasy:

Pátek 2. 6. 2006: Jihlava - Plzeň - Nýrsko - Špičák (vlak)

Špičák - Černé jezero - Železná Ruda - Debrník - Polom - jezero Laka - Prášily - Srní - Antýgl - Modrava

Sobota 3. 6. 2006: Modrava - Březník - Filipova Huť - Kvilda - pramen Vltavy - Bučina - Knížecí pláně - Strážný - Nové Údolí - Schwarzenberský kanál - Jelení - Mazník - Nová Pec - Bělá - Pernek - Horní Planá - vlakem do Českého Krumlova

Neděle 4. 6. 2006: Český Krumlov - Přísečná - Zlatá Koruna - Štěkře - Záluží - Rančice - Boršov nad Vltavou - České Budějovice - Jihlava (vlak)

Rada starších HASáků rozhodla. Dost bylo nezáživných rovin Znojemska. Je třeba změnu. Místo rovinatého terénu navrhl Petr Okáč "mírně zvlněnou krajinu" naší krásné země Šumavu. Návrh byl schválen, ale málokdo si uvědomoval kam se vlastně vydáváme (mimo Zdeňka Trávníka, pro kterého by i Gerlachovský štít byl malým kopečkem). V průběhu příprav nechtěl Oky nikomu prozradit podrobný plán trasy. Už to bylo značně podezřelé. V programu byl oznámen sraz na vlakovém nádraží v Jihlavě v pátek v 5.15 hod.

V pátek ráno se sešlo 10 statečných. No vlastně pouze 9 protože 10. si popletl čas odjezdu a až telefon kamarádů ho popohnal. Odjezd vlaku do Plzně jsme tedy stihli. Trasa ubíhala, někteří pospávali, jiní dlouho četli noviny (Döry četl ještě déle) a ostatní jen tak klábosili. V Plzni jsme měli asi 40 minut čas, který jsme náležitě využili - zašli jsme na polévku a plzeňské. Ve 13,04 jsme přesedli na další vlak do Nýrska a dále pak na železniční stanici Špičák, který se nachází za nejdelším železničním tunelem v ČR (1 748 m). Zde jsme vysadili kola a vyrazili do kopce k Černému jezeru. Po krátkém odpočinku jsme ujížděli krásným sjezdem do Železné Rudy. V osadě Debrník jsme uhnuli na cyklostezku k jezeru Laka. Přicházela první zkouška (Debrník 800 m nad mořem) a 7,4 km dlouhý kopec do sedla mezi Polom a Plesnou (1 200m n m.) -sám průvodce hovoří o drastickém stoupání - a odtud sjezdem k bývalé Hůrce a opět vzhůru k jezeru Laka. Na tomto úseku trasy se podařilo HASákům 3x píchnout (spíše prorazit) kolo. Vždy mechanik týmu Oky skvěle zasáhl. První kolo mu trvalo trochu déle, ale to třetí již zvládl s bravurou. Odměnou nám byl krásný pohled na jezero Laka. Z jezera Laka jsme dlouhým sjezdem podél Prášilského potoka zavítali do horské vesnice Prášily, hostince U Michala. Posilněni polévkou a pivečkem jsme usedli na koně a pádili podél hranice se SRN do Srní, kde se nachází tzv. Klostermannův dům č. p. 47, kde spisovatel Karel Klostermann (1848 - 1923) napsal povídku "Rychtářův syn". Vesničkou Srní jsme prosvištěli a mířili lehkým stoupáním přes Antýgl do cíle naší cesty Modravy. V Modravě jsme se ubytovali v penziónku Modrava. Po vydatné večeři v restauraci Arnika jsme byli všichni tak utahaní, že ve 22,30 hod. jsme již všichni zodpovědně spali.

Probudili jsme se do velice chladného sobotního rána. Teploměr ukazoval 3° C. Snídaně za 50,- Kč byla excelentní. Na 9,30 hod. byl naplánován odjezd. Čekala nás občanská povinnost v podobě voleb do Poslanecké sněmovny ČR. Volili jsme v Modravě na místním obecním úřadě. Nasedávání na kolo nebylo nic jednoduchého, protože zadní část těla byla hodně pohmožděná ze včerejšího dne. Nicméně kopec hned za Modravou nám napověděl, že bude dobré zapomenout na "zadek" a začít se věnovat nohám. Mířili jsme do nejvýše položené obce v ČR Kvildy (1065 m). Dále jsme se vydali do míst, které bylo 40 let nepřístupné, protože leželo v hraničním pásmu. Je to místo, které je považováno za pramen řeky Vltavy (1 172 m n m.). Odtud pocházejí i první tóny, první kapičky-notičky symfonické básně od Bedřicha Smetany. Petr Dörrer si na tomto místě "ukoulel" několi sněhových koulí, kterými ohrožoval své okolí. Po chlapeckých radovánkách jsme se vydali přes Bučinu dál směrem na Knížecí Pláně. Zde jsme naplánovali občerstvovací zastávku. Posilněni a spokojeni jsme sedli na kola a vydali se na krásný sjezd do obce Strážný. Odsud jsme pokračovali do osady Nové Údolí, kde je hraniční přechod pro pěsí a cyklisty, k Rosenauerově nádrži, která je počátkem Schwarzenberského plavebního kanálu. Naše malá zastávka byla před krásným novorenesančním portálem tunelu tohoto plavebního kanálu před obcí Jelení a návštěva muzea, jehož expozice se vázala k historii tohoto plavebního kanálu s krásnou plastickou maketou celého Schwarzenberského kanálu. Odtud jsme již směřovali do Nové Pece, odkud jsme chtěli přejet vlakem do cíle naší sobotní trasy do Českého Krumlova. Vzhledem k tomu, že do odjezdu vlaku zbývaly ještě 2 hodiny, rozhodli jsme se, že uděláme vyjížďku okolo Lipenské vodní nádrže a vlakem pojedeme až z Horní Plané. V Horní Plané jsme ještě stačili navštívit restauraci a chvilku zhlédnout přátelské fotbalové utkání před MS Česká republika - Trinidad a Tobago (3:0). Z Horní Plané nás vláček dovezl do cíle druhého dne v Českém Krumlově. Následovalo ubytování v ubytovně IVOTOP. Ubytování super, paní bytná trošku horší a doporučená restaurace s "teplou večeří", která se jim dost nepovedla, katastrofální. Ač závěr nebyl nic moc, čekala HASáky fantastická noc v krásném historickém městě.

Doba rozkvětu tohoto malebného města je spojena s vládou pánů z Rožmberka (1302 - 1602), kteří z Českého Krumlova učinili své sídelní město. Krumlov tehdy ležel v místě, kde docházelo ke kontaktům mezi českým vnitrozemím, rakouským a bavorským podunajským prostorem a severní Itálií. To se projevilo i na tváři města a zámku, jíž vtiskla neopakovatelnou podobu italská renesance. Na konci 17. století, během panování rodu Eggenberků, bylo mj. postaveno barokní divadlo a přebudována zámecká zahrada. V době Schwarzenberků získal Český Krumlov svou barokní podobu. Od 19. stol. se kromě zrušení městských hradeb a bran žádné zásadní změny neodehrály a centrum si tak zachovalo svou historickou podobu.

Křivolaké uličky, romantická zákoutí a unikátní komplex měšťanských domů s impozantní dominantou zámku nad meandrem Vltavy, vynikající výstavy umělců světoznámých jmen, koncerty, hudební festivaly, divadelní představení, hospůdky, kavárny i středověké krčmy, pestrá směs turistů z celého světa, to vše je Český Krumlov - malé ale zároveň kosmopolitní město s jedinečnou atmosférou, obklopeno neporušenou, krásnou přírodou. Od roku 1992 je zapsáno na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Starší HASáci dali přednost žaludkům a když Petr Máca nabídl do "placu" domácí paštiku a kapku doma pálené žitné a Petr Dörrer kupovaný chléb, tak bylo rozhodnuto - staří zůstanou na ubytovně. Mladší, kteří chtěli nasytit svého ducha historií se vydali na "okružní jízdu" historickým centrem.

Ranní vstávání a příprava na odjezd bylo pro starší pohodové a osvěžující, pro mladší mírně řečeno brzké a kruté. Do dešitvého rána jsme se vydali s tím, že ve městě zajdeme na snídani a pak se uvidí. Nebude-li pršet, nezmoknem - pak pojedeme do Českých Budějovic, v opačném případě počkáme na vlak a pojedeme až do Jihlavy.

Vyrazili jsme za naším lídrem Petrem Okáčem starobylým dřevěným mostem přes Vltavu. Ačkoli jsme věděli, že centrum je nedaleko, Petr naplánoval výjezd do "mírného" kopce, kde nás chytl vydatný déšť. Schovali jsme se pod přístřešek malého domečku, kde nám Petr glosoval zprávu, že asi nejedeme dobře, protože za kopcem už je výjezd z Krumlova. Po 2 dnech naplněných záludnými zákoutími cyklotras se našemu vedoucímu vloudila malá drobná chybička do itineráře. Takže po kratičké přestávce jsme si kopec sjeli opět dolu a již po správné trase jsme šťastně dorazili na centrální náměstí. Snídaně - polévka a pivko byla vynikající. Mladší se vrátili na "místo činu" a před Discoklubem Hrozen pózovali pro kolem jdoucí fotografy. Mezitím se krásně vyčasilo. Obloha byla krásně modrá a tak jsme vyrazili na prohlídku města a pak dále na České Budějovice. Znenadání se začalo zhoršovat počasí. Začal foukat protivítr a začalo poprchávat. Ačkoli jsme přidali a šlápli do pedálů abychom to stihli do Budějic dojet v suchu, nezdařilo se. Zastihl nás liják, který nás promočil skrz na skrz. Budějovické nádraží pro nás bylo vysvobozením (převlékárnou) a také závěrem naší cyklotrasy. Další přesun do Jihlavy byl již vlakem. Mokří, utahaní ale spokojení jsme dorazili do Jihlavy. Úplný závěr dokončilo tvrdé jádro HASu v hospůdce "Na Plechovece".

Tak takový byl HAS cycle racing 2006. Zážitky na celý života nic nevymaže. Parta HASáků byla opět utvrzena. Všichni se vrátili zdraví a obohaceni historií kousku české země, posíleni fyzicky a duševně názory druhých.

Zvláštní poděkování patří sponzorům akce:

kraji Vysočina

Poštovní spořitelně

Několika větami bych se chtěl vrátit k HAS-CYKLO RACING ŠUMAVA 2006.

S odstupem času se zamýšlím nad akcí , která proběhla v drsném prostředí krásné Šumavy a musím konstatovat,že jsem měl možnost se zúčastnit jedné z nejvydařenějších akcí , které jsem kdy s HASem zažil. Každý z účastníků svým menším i větším dílem přispěl k pohodě která mezi námi po celé tři dny vládla.

Atˇ už jmenuji:

V í tˇo v o organizační a sponzorské zajištění akce a velice vstřícný až kamarádský přístup k průvodčímu ve vlaku.

V o k y h o výběr programu,trasy,ubytovaní a technické zajištění.Nad jeho stále-se lepšícími výkony při opravách defektů se člověku až tajil dech.

D e r y h o koulovací extempore, kdy neváhal u pramene Vltavy ponořit své zkřehlé ruce do sněhu a všechny nás zkoulovat, aby o několik hodin později dokázal , že je schopen uniknout celému pelotonu a po několika kilometrech sólové jízdy se jím nechat pohltit.

T r á v u , který nám na trase trpělivě ukazoval svoje záda, ve snaze dokázat, že ještě nejsme na pokraji svých sil, což jsme mu pak v noci opláceli pozorným poslechem jeho hlasitého akustického projevu a jistili se tím že ještě dýchá.

M í š u , který na vypůjčeném kole jel původně na nenáročnou projížďku a při poznání pravého stavu věci šířil optimizmus svými suchými výroky z oblasti kamenného humoru (chcíplý kůň apod.)

V a j í č k a , jehož nápoje a pokrmy vlastní výroby nám vlévaly novou sílu do našich zubožených těl.

N a š i o m l a d i n u , která společně s Vokym dokázala děvčatům v Krumlově , že i kluci z Vysočiny ví, jak se bavit po práci.

A n a z á v ě r hromadné převlékání do suchých oděvů v budově budějovického nádraží před zraky užaslých klientů Českých drah, to byla prostě bomba !

Zkrátka vše do sebe perfektně zapadalo a „TAK JE TO SPRAVNE TAK TO MA BYT".

Díky vám kamarádi za to že jsem měl možnost s Vámi bok po boku projet šumavskými hvozdy.

V A Š O N

Návrat zpět