Hasáci u krajanů v Rumunském Banátu

Čas prázdnin je časem výletů, a tak se kapitán Voki s hasačkou Míšou rozhodli vyrazit do světa, tentokráte opačným směrem než je běžné, a to na východ. Cílem naší cesty byla česká komunita žijící v jihorumunském Banátu, kousek od rumunsko-srbských hranic, nedaleko Dunaje.

Všichni, kteří o našem záměru věděli dopředu, nás varovali před krádežemi, znásilněním nebo dokonce zabitím atp. Nic z toho se samozřejmě nekonalo. Rumunsko je vcelku standardní evropská země a během naší týdenní cesty se nepřihodilo nic, co by nějak potvrzovalo předsudky lidí o této zemi. Když pominu fakt, že v zemi téměř nejsou dálnice, jsou veškeré hlavní silnice v bezvadném stavu a cesta utíkala překvapivě snadno a rychle.

Velká města jsou na slušné úrovni. Příchuť doby minulé je zde však často stále ještě znát. O poznání horší situace je na venkově, tady je patrná zemědělská orientace Rumunska. Cesty se rázem mění v prašné s občasnými zpevněnými asfaltovými úseky. Podoba vesnic a životy místních lidí jsou pro našince pohledem kamsi do hloubi minulého století.

Cestou do banátské oblasti jsme stihli ještě nakouknout do jihokarpatského pohoří Retezat a vyšlápnout do tohoto třetího největšího horského rumunského masivu, který svojí krásou teprve čeká na objevení. Problémem ovšem je absence informačních center, mizerná jazyková vybavenost místních a těžká přístupnost výchozích míst.

Hlavním cílem naší cesty se stala česká vesnice Svatá Helena. Ubytování probíhá v jednotlivých rodinách a to včetně stravování. Veškeré potraviny jsou místní, obyvatelé jsou potravinově soběstační. Dostalo se nám tak královského pohoštění v podobě čerstvě upečeného domácího chleba, másla, sýru, medu, odpoledne nakopaných brambor či čerstvě sklizených rajčat.

Vedle Svaté Heleny jsou v oblasti ještě další čtyři české vesnice – Gerník, Eibentál, Bígr a Šumice. Naprostá většina obyvatel jsou potomci českých rodin, které se sem v první polovině 19. století přesunuly v rámci osidlování Rakousko-Uherského pohraniční díky nabídce práce ve zdejších lesích.

Proto i dnes obyvatelé hovoří plynně česky a v některých vesnicích můžete dokonce platit v českých korunách. Problémem místních je náročný způsob obživy tvrdou manuální prací, proto se není čemu divit, když mladí odcházejí do Čech nebo do větších měst a vesnice se vylidňují. Dle slov místních po uzavření těžebních dolů v oblasti není ani možné nalézt práci. Dalším problémem je výstavba větrných elektráren v bezprostřední blízkosti vesnic. Krajinný ráz je tak nenávratně narušen, konkrétně na kopcích kolem Svaté Heleny již dnes stojí kolem 20 větrníků.

Budoucnost českých obcí v banátské oblasti je nejistá a nezbývá než doufat v zachování tradic pro příští generace nebo alespoň pro případný další oblíbený cyklovýlet hasáckých sportovců.

Návrat zpět