Jak jsem jel míle...

Na druhý pokus se mi konečně podařilo přihlásit na věhlasný extrémní závod bez podpory „1000mil adventure“…Už samotné přihlášení není nejjednodušší, člověk musí hned první okamžiky v Novém roce sedět u PC a vyplnit online přihlášku a doufat, že byl dostatečně rychlej. Letošní účast byla zaplněna za pouhých 43 vteřin..

Startovalo se v nejzápadnější části Česka, v Hranici v Čechách v neděli 5.7. v 15hodin, za účasti 158 vyvolených účastníků, především cyklistů, i když zde byli i chodci a koloběžkáři. Celková trasa přes české a slovenské hory byla naplánována na 1 668 km s cílem v nejzápadnější části Slovenska (Nová Sedlica) a každý účastník musel jet přesně podle navigace, odchylky nebyly povoleny. Drtivá většina cest byla turistických (modré, zelené, červené a žluté značky), ať už sjízdné úseky, tak i nesjízdné úseky, kde se holt kolo tlačilo, místy i neslo, nevyjímaje brody řek… Rozhodně se tedy nejedná o nějaký čistý cyklozávod, skutečně je to spíše cyklistika spojená s horskou turistikou. Pro představu, nejhorší „turistický“ den jsem šel dolů z kola asi tak 50x - už kvůli tomu, že všude bahno, nebo klády přes cestu, kameny, brod, nesjízdné kopce nahoru, a pak paradoxně i dolů. Někdy až neskutečně těžká dřina...

Hned po startu se vytvořila a poodjela skupinka asi 25 rychlejších jezdců (včetně mne) a tempo bylo na začátek vytrvalostního závodu vcelku dosti svižné, ale po 80 km se rozumně zvolnilo. Někdy kolem půlnoci přišly první problémy, když při sjezdu z Klínovce lesem, nestihl jsem dobrzdit, zajel kolem do rygolu a pěkně se proletěl přes řídítka. Výsledkem byla utržená navigace a z boku prořízlý plášť, ze kterého syčelo mlíko. Následovalo přezouvání duše a co mám komu vyprávět, za tmy s čelovkou, celej od mlíka, nic moc zážitek. A mezitím ostatní mílaři kolem mne svištěli dál. Po výměně jsem ještě asi půl hoďiny šlapal, než jsem si našel horský přístřešek, kde jsem roztáhl karimatku a zalezl do spacáku. Ujetých 136 km bylo ale vcelku fajn a něco málo nad plán.

Po 4 hodinách polospánku jsem se kolem 5 hod sám vyrazil stíhat čelo závodu. Cesta celkem svištěla, ale vedoucí skupinku se mi podařilo sjet až někdy k večeru. Celý den jsem jel svoje tempo a ujetých 221km bylo solidních, dost nad plán. Dalo se i pokračovat, ale už jsem nechtěl šťavit tělo. Přespal jsem opět venku, někde na kraji lesa pod hvězdami s dalšími několika mílaři.

Po 5 hodinách spánku byl budíček nastaven na 4 hod, a kolem 4:30h. jsme naskočili na kola a jelo se dál. Jelo se přes nejsevernější místo ČR, Nordkap, asi 20 km lesní úsek, který jsem jel/šel asi 3 hodiny, plno kluzkých kořenů, bláta a vody. Ale všichni měli stejné podmínky. Pak už se to zase celkem rozjelo. I přes další defekt na asfaltu jsem kolem 16hod., po dvou dnech, dorazil na první kontrolní bod CP1 (478km od startu) na pěkné 16. pozici. Ale sem jsem přijel už s teplotou, tak jsem se rozhodl ten den dále nepokračovat, oservisoval kolo a zapadl do stanu, nasypal do sebe nějaké ibalginy s tím, že to zkusím vyležet. Toto „odpočívání“ mne stálo ztrátu náskoku a mraky pozic, protože všichni mílaři valili dál…, ten den najeto 122 km.

Po probuzení teplota 37,5 ukazovala jisté uklidnění, tak jsem kolem 5:30h. sedl na kolo a jel dál. Bohužel už od rána pršelo, což ale na mílích nikoho nezajímá, venkovní teplota v horách 6-8 stupňů, takže celkem zima, i když zpočátku mne to celkem příjemně chladilo…na konci dne už jsem byl ale komplet mokrej a promrzlej jako ratlík, prsty jsem nemohl pořádně řadit, byly kapánek modrý a zkrabatělý. Cesty za ten den obecně nic moc, v tom dešti musel člověk opatrně i ve sjezdech, moc to nejelo. K večeru jsme si ještě s dvěma mílaři zaplatili pension, abychom rozmrzli, dali horkou sprchu a usušili mokré věci. Ten den ujeto 130 km, tzn. pod plán. V noci mi ale moc dobře nebylo, teplota stoupala k 39 stupňům, tak jsem do sebe sypal prášky jako o život, abych tu teplotu nějak srovnal..moc to ale nešlo.

Ranní budíček jako vždy na 4h., abychom kolem 5 hod opět začali šlapat. Cesty celkem opět takřka nejetelné a abych nejel sám, jel jsem spolu s dalšími dvěma mílaři, kteří jeli poklidnějším tempem, dopřáli jsme si i delší jídlení a odpočinkové přestávky. Výsledkem této jízdy bylo pouhých 107 km, hodně pod plán a i když jsem jel velmi ekonomicky s tím, abych nevydával moc energie obával jsem se, jak zareaguje tělo na celodenní jízdu na kole pod prášky. Přespání v horském hotelu, řízek, pivo a do postele se potit… noční teplota standard a zlepšení žádné...

V pátek krásné teplé ráno, odjezd kolem 5h., cílem bylo dojet do druhého kontrolního bodu CP2, vzdáleného oficiálních 838 km od startu. Cesta byla tentokrát celkem jetelná, takže 145 km ujeto celkem solidně rychle. Opět ekonomickou jízdu jsem byl kolem 19 h. na CP2, stále na hratelné 21.pozici.

Tady, na 500 mílích, jsem se ale rozhodl už dál nejet a skončit, přeci jenom 3dny šlapání pod prášky se zhoršujícím se trendem mi nedávalo smysl dále trápit tělo.

Po vyšetření v nemocnici byl příčinou teploty zánět v těle od nějaké bakterie (stafylokok), tudíž bez následně nasazených antibiotik a klidu bych se z toho sám nevylízal.

Celkově jsem tedy za těch 5 dní a kousek odšlapal nějakých 860km a nastoupal skoro 20 000 výškových metrů...

Jinak vcelku zážitek, člověk tam tak nějak vypne běžnou realitu a žije si svůj několikadenní svět….

Vítězem desátého ročníku se stal Uwe Kai Lehnung s výsledným časem 8 dní 16 hodin a 46 minut....

Prožil a zapsal - Jarda Polák

Jardo,

sledoval jsem Tě na internetových stránkách. Když jsem viděl videa z tratě, kudy jste jeli, tak mi až mrazilo. Tohle už je hodně na hraně toho, kam až člověk může zajít. Seš borec, tohle bylo hodně o vůli a jsem rád, že víš, kde už to není o sportu, ale o zmrzačení! Smekám před Tebou a věřím, že Tě ještě budeme sledovat na dalších, ale už normálnějších závodech! Tráva st.

Návrat zpět

Komentáře >> přidat

Žádné komentáře dosud nebyly vloženy, můžete být první!

Jméno:
Email:
Email
Komentář:
Name:
Surname:
Smajlíci:

Login:
Heslo:
Automat. přihl.: