Oddíl Rekreačního sportu na lyžích

Předseda oddílu RS a v neděli lyžařský instruktor Danek Bratršovský uspořádal lyžařský výlet zasněženou Vysočinou. Vybral cestu, která zahrnovala divoké sjezdy, dřinu do kopce ale i pěší turistiku s lyžemi na zádech. Jak vypadala trasa ?

V 9,30 hod. jsme se sešli u obchodu u Matějíčků, odkud jsme vyrazili. Někteří z účastníků měli trochu problémy s rovnováhou, neboť lyže nejsou zrovna jejich šálek kávy. Obzvláště ti HASáci, kteří z předchozí akci přišli trochu později k ránu. O to větší odhodlanost poprat se s trasou panovala. Do stopy vyjeli nejdříve ti nejmladší. My starší jsme se postupně propadali až na chvost skupiny. Když čelo skupiny již bylo v nedohlednu přišlo na řadu malé občerstvení v podobě HASačky (letošní hruškovice). Toto povzbuzení mělo za následek, že jsme čelo závodníků dohnali již na nejbližším kopci, kde už "zatavení" odpočívali. My jsme okolo nich profičeli a nedbali jsme na jejich volání, že už nemůžou. Jó holt mládí, honem honem a pak prr... Starší si to vychutnávají co nejdéle. Před přejezdem silnice na Štoky jsme na sebe vzájemně počkali, aby nevznikla panika ztráty některého z účastníků. Příjezd do Štoků byl triumfální - krátký sjezd a lyže na ramena a pěšky. Silnice bylo totiž pocukrována štěrkem. Přes Štoky jsme naše lyžičky přenesli a dále jsme pokračovali okolo fotbalových hřišť přes les směrem k Hanesáku. V lesní části jsme připravili závod štafet. Po silném vyčerpání ve štafetách jsme dorazili do cíle naší trasy na Hanesův mlýn. Při obědě vysílení jsme obdivovali krásně zrekonstruovaný objekt mlýna. Trochu historie neuškodí a proto si ji připomeňme:

Historie

Oblast dnešního Štocka leží při hranicích Čech a Moravy. K vymezení zemské hranice došlo až v 18.století a tato je vedena v Bedřichově u Jihlavy. Zakladateli osady Štoky byly pravděpodobně němečtí horníci, usídlující se zde v souvislosti s důlními pracemi. Sám název obce zřejmě vznikl ze staroněmeckého Stock (pařez). Místo bylo původně zarostlé smíšeným lesem, po jehož vypálení měli původní obyvatelé značné problémy s odstraňováním zbylých pařezů.

Štoky leží v údolí mezi kopci Vápenným, Plešavcem, Studnicí a Vysokou (nejvyšší 625 m n/m). Obcí protéká mlýnský potok, který se vlévá do Šlapanky. Na potoce vznikly četné mlýny, z nichž dodnes se některé dochovaly. V jednom z nich, Hanesově mlýně, jsme právě obědvali. Mlýn byl zásobován vodou z náhonu, který je vyveden z potoka pod rybníkem asi 300m proti proudu nad mlýnem. Celé údolí potoka je typické malebnou scenerii s výskytem chráněných a ohrožených rostlinných i živočišných druhů.

Hanesův mlýn sám existuje asi od 16.-17. století, ale z té doby se nedochovaly téměř žádné zprávy. Patřil jak jméno naznačuje, jakémusi Johanovi či Hansovi, zřejmě německého původu. S určitostí stál mlýn již roku 1756, toto datum bylo na kamenném podstavci se sochou Krista u cesty vedoucí k tomuto mlýnu, podle kterého zde večer děti při cestě z obce domů roztrhali vlci. Vlků prý v tomto období pobíhaly v tehdejším českomoravském pomezí celé smečky. Socha byla v dubnu 1993 neznámým odcizena, takže se ztratila poslední památka na dávnou tragedii rodiny ze mlýna.

Dalším zjistitelným letopočtem je rok 1760, byla jim označena tehdy zřízená mlýnská stolice, která však později vyhořela a musela být znova postavena. Budova mlýna byla znovu obnovena kolem roku 1927 podle letopočtu ve štítu. Roku 1935 byl mlýn rekonstruován na mlýn válcový. Šlo o údržbu na tehdejší poměry dosti nákladnou o čemž svědčí zabudování dvou Francisových turbín. Posledními zjištěnými majiteli byla německá rodina manželů Binderových se dvěma dětmi. Po válce byl i s rodinou v září 1946 odsunut do Německa.

Po odsunu majitelů byl Hanesův mlýn na základě přídělové listiny ONV přidělen obci Štoky. Za dobu socialismu byl Hanesův mlýn využívá k rekreačním účelům a několikrát měnil uživatele i způsob rekreace a jiného využití. Po roku 1989 zůstal mlýn zapsán na Listu vlastnictví Okresnímu úřadu v Havlíčkově Brodě jako poslednímu uživateli a ten jej dál využíval ke své potřebě. Po té byl mlýn pronajat reklamní společnosti PROSS z Havlíčkova Brodu. Společnost zde provedla několik oprav ke zkvalitnění a zlepšení jak vzhledu tak vybavení penzionu a restaurace. Na podzim roku 2001se Okresní úřad v Havlíčkově Brodě rozhodl mlýn prodat. Protože Hanesův mlýn se nachází v lesích Lesního družstva ve Štokách a jediná příjezdná cesta vede přes tyto lesy chtěla tento mlýn odkoupit proto provedla podrobné prozkoumání i okolních pozemků a bylo zjištěno ze zápisu pozemkové knihy že mlýn patří obci Štoky, která ho v roce 2002 prodala Lesnímu družstvu ve Štokách.

Zpět jsme se vydali cestou, kterou se vraceli děti ze Štoků do mlýna v roce 1756 a roztrhali je vlci. U poničené památky jsme samozřejmě pořídili několik fotografií. Do Štoků to šlo velice dobře, protože jsme stále jeli z kopce. Až ve Štokách některé z lyžařů překvapil na silnici asfalt a i přes značnou zkušenost v lyžařském umění se někteří ocitli na zemi. Zvláště Černý had se na zemi svíjel znamenitě. Oběd nám dodal energie a sil a tak jsme rychle pokračovali směrem k Dobronínu. Hnali jsme se jako o závod, kopec, nekopec. V jednom z výstupů si to mezi sebou rozdali Pavel Sochor (rychlými kmitem nohou - klasicky) a Danek Bratršovský (rychlým kmitem nohou - styl V). Vítěz není znám, ale cílem proběhl Pavel tak odhodlaně, že narazil do sněhové závěje a při pádu si ohnul hůlku do pravého úhlu. Dále pokračoval bez hůlky, avšak s pořádnou sukovicí, jak jsme mohli vidět ve filmu Lyžníci a ... Do Dobronína jsme dorazili v rekordním čase trati. Závěrečné foto a rozhodování o tom, kde skončíme nezabralo mnoho času a zanedlouho nás přivítala garáž Černého hada s připraveným občerstvením. Pivečko Kozel, svařené víno, tyčinky, vzorky slivovice dokreslily báječný závěr našeho lyžování. Takže ahoj na další akci.

Návrat zpět